Stáří není žádná sranda

Proč jsem sáhla po knize Tajný deník Hendrika Groena 83 1/4 roku? Tajné deníky totiž mám docela ráda - už proto, že sama jsem si během svého života také vedla několik takových.  Vzpomněla jsem si, že podobně se jmenoval i protipól tohoto díla - Tajný deník Adriana Mole, který si psal puberťák /ve skutečnosti ovšem spisovatelka Sue Townsendová/ a který patřil k oblíbené četbě mé dcery Adély.

"Další rok a pořád nemám rád staré lidi," říká hlavní hrdina a mohu vám už teď prozradit, že podobně sarkastických vět najdete v knize opravdu hodně. Baví mě tenhle typ humoru, tím spíš, že k hrdinovi už mám bohužel čím dál blíž. A také mě baví, že nizozemský autor knihy skrývá svou pravou identitu. Přitom chystá další díl svého bestselleru. Je mi jasné, proč jeho kniha z prostředí amsterodamského domova důchodců oslovuje čtenáře po celém světě. Všichni se tak či onak netěšíme na stáří a už vůbec netoužíme skončit v nějakém specializovaném zařízení, kde se žije jen od pití čaje k pití kávy, a kde se největším vzrušením stala smrt akvarijních rybiček, kterou ovšem museli tajně způsobit dva nejsympatičtější členové osazenstva DD. Vytrvalé úsilí o pěkné chvilky podzimu života - to je to hlavní, čím se odlišuje Hendrik od většiny ostatních obyvatel domova - a v tom vězí i poslání této knihy, kterou vydalo Nakladatelství XYZ.