Za Olbramem Zoubkem

Bylo mi ctí, že jsem se se sochařem Olbramem Zoubkem, který dnes zemřel v požehnaném věku 91 let, setkala vícekrát a při nejrůznějších příležitostech. Krátce po "sametové revoluci" jsem začala spolupracovat s Nadací Jana Palacha a doprovázela jsem jako její zástupce Olbrama Zoubka k pamětní desce s replikou Palachovy posmrtné masky na budově FF UK ve chvíli, kdy ji jakýsi vandal potřísnil barvou. Pan Zoubek desku odborně ošetřil a pozdravil se přitom s mou mladší dcerkou, která seděla v kočárku. Podruhé jsem za ním šla v 2. polovině 90. let na rozhovor, který mi poskytl pro Večerník Praha. Byl o ženách a vím, že mě sochař při vyprávění fascinoval možná ještě víc než jeho dílo. Po letech jsem byla přítomná jeho velké retrospektivní výstavě na Hradě. Byl galantní a ženám líbal ruce, i když přitom seděl na invalidním vozíku. Naposledy jsem ho přepadla neočekávaně v jeho ateliéru v Salmovské ulici, abych udělala příběh tohoto místa pro knihu Nové příběhy domů slavných. Můj muž mě s panem Zoubkem vyfotil - a sochař byl opět galantní. Do poslední chvíle pracoval a to ho drželo při životě.