Jsem přesvědčená, že se Aleš Cibulka chystá do Guinessovy knihy rekordů. Například letos již pojedenácté vydal svůj kalendář. Těžko se vyznat v počtu knížek, které mu vyšly pod názvem Černobílé idoly, ale teď jde patrně o 4. díl /neb je tak i označený/.
Mezitím ovšem vyšly i Televizní idoly, aby to bylo přece jen zašmodrchanější. Prolínají se také jeho televizní, rozhlasové a knižní projekty, takže takového Cibulku na Toboganu si můžete číst, anebo živě pouštět v rádiu. Podobně je tomu i s dalšími tituly. Nevím, kolikrát byl Cibulka v pyžamu /v knize a v televizi/, rozhodně doma je v něm patrně každý den. Je pravda, že někdy už jsem měla pocit, že je v éteru poněkud přecibulkováno, ale nelze se tomu zase tak moc divit - Aleš je prostě hoch pilný a člověk má v jeho přítomnosti pocit, že mu to jde tak nějak samo.
A tak vás jistě ani moc nepřekvapí, že i já si ho chci trochu užít pro sebe a požádala jsem ho, aby byl moderátorem a jedním z kmotrů mé nové knížky Tisíc tváří Kristiána, která se bude křtít již za necelý měsíc. O tom všem ale zase až příště. Včera si Aleš Cibulka svůj křest kalendáře a knížky krásně užil v restaurantu U Mrtvýho ptáka, který je již tradičním místem jeho setkávání s příznivci a kumštýři. Uvědomuji si, kolik osobností už tam po těch schůdkách do přítmí restaurace za ta leta nakráčelo a jak vlastně jsou leckdy stateční, protože už se jim nechodí vždycky nejlíp. Přesto za Alešem dorazí tak jako zrovna včera Eva Pilarová, která se role kmotřičky zhostila jen na propustku z nemocnice. Tomu se říká profesionalita, před níž se nedá než smeknout.
