Lehký Kraus, těžký Padevět
V předvánoční období musím upozornit na dvě noviny z nakladatelství Academia. Jedna knížka je lehká a také se lehce čte, druhá váží přes tři kila a nabízí rovněž těžké téma. Můj oblíbený spisovatel Ivan Kraus tentokrát nabízí soubor jiskřivých zápisků o různých osobnostech a okamžicích, které považoval za nutné zaznamenat a svým osobitým stylem pojmout. Okouzlila mě například jeho črta Malý princ. Je o setkání se synem monackého knížete Rainier, který vyslovil přání moci si chvíli pohrát s loutkami Ivana a Nadi, s nimiž vystupovali po světě v nejrůznějších podnicích a také tedy před zraky rodiny Rainierů. To, jak Ivan Kraus popisuje tu chvíli, kdy se malý princ vyvlékl ze své role, aby si poskotačil, a zase se vrátil pokorně do role, která mu náleží, je ukázka skutečné brilantnosti stylu, jímž Ivan Kraus vládne. Jeho knížka se jmenuje Soukromý Hollywood a Jiří Slíva mu nakreslil moc hezkou titulku. Ostatně i Slíva je mimořádný ve svém pohledu na svět a na humor.
Z opačného pólu je další z řady průvodců, kterými nás Academia neustále překvapuje - nyní Průvodce stalinistickou Prahou 1948-1956. Připravil ji Jiří Padevět. Zdá se, že konečně dochází na toto hodně temné časové období, v němž ovšem lidé také žili, rodili děti a radovali se. Jiní ale odcházeli do exilu, do kriminálu nebo dokonce pod šibenici. Průvodce má před 900 stránek a nezbývá, než si ho číst doma na stolku, a nikam ho nepřenášet. V opačném případě jedině při dobré fyzické kondici a pevné páteři. Pevnou páteř postrádali mnozí, kteří v knize figurují... Pro nepamětníka pak budou velmi cenné dobové snímky ulic a domů, často zdobených pro nějaké komunistické oslavy, protože to museli fotografové ČTK vyběhnout do ulic a zachytit prapory a transparenty.