V roce 1968 mi bylo sedm let. Ty nejdůležitější události - alespoň z mého dětského pohledu - prvomájový průvod, kdy jsem nadšeně mávala Dubčekovi a seděla přitom na ramenou mého táty, a tanky v ulici Na Slupi, mám dodnes před očima. Tanky jsem viděla samozřejmě poprvé v životě a myslela jsem, že je válka. Pak mi začala první třída a nějak jsem na "válku" zapomněla. Ale ještě něco jsem ten rok viděla poprvé. Když jsme chodili na návštěvu k dědečkovi a babičce, vždycky tam ležel časopis, který jsem z domova neznala. Táta kupoval hlavně Lidovou demokracii a Svobodné slovo, ale jeho otec navíc i Naší rodinu. A právě obálka úplně prvního čísla tohoto týdeníku /viz příloha/ mi přišla taková zvláštní, neobvyklá. umělecká. A nyní se dozvídám, že týdeník Naše rodina oslavuje 50 let. Přiznávám, že jsem netušila, že byl založený právě v onom obrodném roce, ale celkem to dává smysl. Kdy jindy? A je úžasné, že vychází dodnes.
Časopis se zformoval v kruzích blízkých Čs. straně lidové a katolické církvi. Proto se v něm od počátku objevovala duchovní témata. Od roku 1999 je součástí vydavatelského portfolia JUDr. FR. Taliana spolu s nakl. SPN.
