Aspoň trochu svátečně

Skoro žádní Češi, jen davy turistů. Historická budova Národního divadla už slouží stejně jako náměstí před Novou scénou skejťákům. Nejdřív mě to rozčílilo, pak jsem si ale řekla, že v naší společnosti už je všechno tak rozvolněné, že budu přející a ať si ti mladí cizinci v těchto - pro mě téměř posvátných - místech pěkně zajezdí. Přemýšlet o tom, co by tomu řekl takový Mistr Hoger, jsem si prostě zakázala. Po Vltavě se ostatně také jezdí na nejrůznějších vehiklech - čím větší kýč, tím líp. Flegmatický tatínek s malým děckem /fotku mi dodatečně schválil/ si ale pouštěl cosi blaženého do uší a bylo mu to všechno celkem jedno. Při cestě zpět jsem se koukala nahoru na jasně modré nebe a ten krásný nápis Praha a bylo mi přece jen trochu svátečně.