Miroslav Ivanov byl autor literatury faktu, kterou navíc uměl popularizovat jako nikdo druhý.
Měla jsem to štěstí, že jsem ho poznala na fakultě žurnalistiky, kam ho přivedl na besedu náš skvělý učitel docent Vladimír Kovářík . Dva z hostů, které pro nás vybral, se pro mě stali osudovými - kromě Ivanova ještě Jiří Marek /díky svým geniálním povídkám o hříšných lidech města pražského/. Každý máme nějaké své guru na cestě životem. V etapě vysokoškolského studia, které tehdy na zmíněné fakultě jinak za moc nestálo, to pro mě byli právě pánové Kovářík, Ivanov, Marek. Nějak logicky jsem i diplomovou práci věnovala literatuře faktu s akcentem na dílo Ivanova. Zachoval se jako pravý džentlmen. Nechal naložit škodovku mého tatínka svými poznámkami, výstřižky a knihami, aniž by tušil, zda mu vše v pořádku vrátím a jak s tím naložím. Teprve po listopadu 1989 mi svůj životopis doplnil o mládí u národních socialistů a jiné necenzurované okamžiky. Jeho obrovskou pracovitost a preciznost dodnes oceňuji a jsem ráda, že jeho knihy se stále čtou. Vzpomínala jsem na něj tento pátek v deníku Právo a pokud mi hlasivky dovolí /bohužel je mám čím dál častěji pochroumané/, zavzpomínám na něj i v pořadu Slova mají křídla ve středu 17. dubna od 19 hodin v kavárně Dobrá trafika na Újezdě 37. Plakátek s akcí přikládám a srdečně zvu!
