O Pavlu Landovském a jeho rodině se asi opravdu nedá napsat jinak než s humorem, který chvílemi působí až drasticky. Zkrátka komika tak trochu ve stylu Ference Futuristy.
Beatrice Landovská, jedna z dcer legendárního herce, sepsala vzpomínky na své dětství a já doufám, že se za čas dočkáme i jejich pokračování. Líbí se mi už sám název - Nikdy není pozdě na šťastné dětství. Dá se vykládat různě tak jako i ono soužití s otcem Pavlem Landovským, ale také s dědečkem a babičkou, či s dalšími lidmi, které dítě potkává, aniž by mělo na výběr. Beatrice popisuje svět 60. let, kdy jsem vyrůstala i já a myslím, že i další generační souputníci, bez ohledu na to, zda měli tatínka umělce či třeba úředníka, se v tom výborně najdou. Mně se to alespoň povedlo. Ve vzpomínkách se objevují i mnozí slavní jako Václav Havel, režisér Jan Němec s Martou Kubišovou, Pavel Juráček, Michal Viewegh, ale nepřímo třeba i malíř Jiří Trnka se svou tajemnou zahradou v Jinonicích. S malou holčičkou a její sestrou prožíváme chvíle ve Vokovicích, Kytlici i Pardubicích, vnímáme, jak tenká je hranice mezi legrací a drsnou realitou. "Dnes je mi konečně jasné, že v dětství leží všechny informace, které člověk potřebuje k životu. Škoda že nejsem indián. Kdybych se totiž narodila jako indián, asi bych tak dlouho nehledala cestu a nevracela se do dětství s marným úsilím a touhou něco tam změnit a vyřešit," říká Beatrice na konci své knížky. Není v tom sama a ona to dobře ví. Ostatně všechno tohle využívá i ve své současné profesi astroložky.
Knihu vydalo nakladatelství Garamond.
P.S. Fotky v příloze v knize nenajdete, chtěla jsem jimi jen připomenout tvář herce Landovského a jeho početnou rodinu.
