Díky Vyšehradskému jezdci se dočkal po letech zapomnění své autobiografie slavný zápasník Josef Šmejkal, řečený Joe.
Mám ráda nečekaná setkání, zvlášť, když jde o jakékoli RETRO. Vyšehradskej jezdec včera zorganizoval v mé oblíbené Vratislavově ulici /chodila jsem tudy jako malá holka na Vyšehrad a taky tu kdysi bydlel Adolf Branald a malíř Otčenášek a režisér Národního divadla Karel Dostal/ křest netradiční autobiografie českého zápasníka Josefa Šmejkala, o němž jsem nikdy před tím neslyšela. Moje neznalost vyplývá z toho, že zrovna o tento "obor" jsem se nezajímala a něco mi říkal jenom jeho konkurent Gustav Frištenský. Možná proto, že se dožil vyššího věku /oba se narodili ve stejném roce 1879, ale Joe zemřel 1942, kdežto Gustav až 1957/ a že měl také lepší PR, jak bychom dnes řekli. Vyšehradskej jezdec dal dohromady dobové texty a nakladatelství Take Take Take knížku skvostně vypravilo ilustracemi Jakuba Bachoríka. Zavoněl mi u nich svět Kamila Lhotáka. Ta modře vybarvená slečna /líčení jí ladilo se "zápasnickými" plakáty, které lze rovněž zakoupit/ je Bára Vránová, prapravnučka Joe Šmejkala a pozor na ni - ovládá box a judo.
