Již dlouho se zaobírám myšlenkou, že bych si ráda přečetla něco o českých sklárnách.
Nyní mi to do velké míry splnil Ivan Černý svým průvodcem nazvaným Po stopách českých sklářů. Knížku jsem nazvala průvodcem a myslím, že to plně vystihuje její podobu i účel. Autor navštívil nejrůznější české sklárny a podrobně popisuje jejich historii a současnou produkci. Byl tam, kde provoz funguje a nabízí své výrobky, exkurze apod. Výjimkou jsou moje oblíbené Tasice, kde se Jakubova huť proměnila ve skanzen a Muzeum Šumavy, kde je stálá výstava ze sbírky skla. Jediné, co postrádám, je hlubší a kritický vhled do polisopadového vývoje v této mimořádně lukrativní oblasti. Autor to vyřešil šalamounsky rozhovorem na konci knížky, kde se zmiňuje jen v jednom odstavci o zániku některých skláren. Ty causy by ovšem vydaly na samostatnou knihu, která už se možná někde "peče". Snad se jí chopí erudovaný historik, který do nich vnese více světla? Každopádně počin Ivana Černého a nakladatelvtí Grada, které mu knížku v krásné grafické podobě vydalo, je chvályhodný. Máme být nač hrdí a važme si každého aktivního skláře, který toto řemeslo v současné době ještě umí. A vydejme se při svých výletech po vlastech českých i do skláren, budeme tam vítáni.
