Nacházíte se zde: Úvod Zápisník 2020 Bílá nemoc, koronavirus a my

Bílá nemoc, koronavirus a my

Na jinak zcela prázdném Petrském náměstí jsem dnes dopoledne potkala Hanu Hnátovou, rozenou Lustigovou (*1924) s její dcerou Hankou.
Bílá nemoc, koronavirus a my

Jak příznačné setkání! Sestra Arnošta Lustiga prošla za druhé světové války lágry a přežila v podmínkách, v nichž by většina z nás zdechla. Bez zábran o tom umí vyprávět a po smrti svého geniálního bratra převzala štafetu a vypráví i za něj. Její dcera se mnou kdysi chodila na fakultu žurnalistiky a vlastně jsme se o její mámě ani o Arnoštovi nebavily.  To přišlo až později, aneb všechno v životě má svůj čas. Na rozhovory s Arnoštem, ale i s Handulinkou, jak se Arnoštově sestře říká, nikdy nezapomenu!

Dnes jsme svorně konstatovaly, že si pouštíme Bílou nemoc. Že Čapek napsal o tom všem, co se zase nějak podivně opakuje či vrací. Epidemie koronaviru, pád říše evropské, zhýčkaná civilizace, která se rozpadá vlastní vinou, spekulace, že někdo někde číhá za bukem a na téhle situaci časem zbohatne, nebo že to dokonce celé řídí... Paní Hnátová nijak neprotestovala, když jsem říkala, že mi dnešní situace /zavřené školy, divadla, kina, restaurace, obchody, do jisté míry i hranice/ trochu připomíná výjimečný stav za heydrichiády. Vím, že je to nesrovnatelné, ale vlastně jen částečně. Místo nacistů tu máme koronaviry. Hroutíme se, protože v nemocné Číně nyní nevyrábějí  dost zboží, bez kterého se neobejdeme. Ale skutečně neobejdeme? Nebo je to všechno jen hloupý byznys? 

Kromě snímků z Bílé nemoci přikládám foto Arnošta Lustiga a jeho sestry Hanky z roku 1939. Tehdy je peklo teprve čekalo...

Zpět na přehled

Fotogalerie

Nahoru