Dvojice historiků, narozených počátkem 70. let, Michal Jareš a Pavel Mandys, se rozhodli zaplnit "díru na trhu" a dali dohromady fakta o detektivní produkci našich vydavatelství zhruba od konce 19. vydavatelství. Z jejich knihy Dějiny české detektivky (vyd. Paseka) cituji:
"Pokud bychom hledali, kdy se v české literatuře poprvé objevilo profesní označení detektiv, můžeme připomenout třeba Nerudův fejeton z roku 1864 Obšírný úvod - k ničemu z časopisu Hlas, kde se autor zamýšlí nad krádežemi svrchníků v pražských kavárnách, což ovšem jen dokazuje přítomnost tohoto pojmenování v jazyce. V povídkové tvorbě se pravděpodobně poprvé setkáváme s detektivem v povídce Jana Štolby (1846-1930) Clarkson, detektiv, která vyšla v časopise Česká včela roku 1878..."
Autoři se také zamýšlejí nad tím, které údobí bylo na detektivky nejplodnější a kdy vycházely ty nejlepší. Podle očekávání zmiňují 60. léta, kdy navíc byla řada vydařených detekviek natočena - většinou ještě černobíle - což jim jen přidává nádechu tajemnosti. Musím ocenit, že své mapování dotáhli prakticky až do současnosti, kde osobně mám velké mezery. Jmenují např. Martina Goffa, což je pseudonym bývalého policisty (*1973). "Svou praxí v policejním sboru (ba přímo na kriminálce) se Goffa ze standardu českých tvůrců kriminálních románů značně vymyká. V tomto ohledu je po Jaroslavu Netoličkovi a Ladislavu Beranovi teprve třetím bývalým policistou, který se dal na psaní románů (nikoliv jen beletrizace vlastních případů jako předtím Karel Kalivoda)," píšou historici.
