Říkala jsem si, co se to děje, že najednou všichni otvíráme dávno zašlá alba a hledáme svou minulost. Je to samozřejmě tím divným časem s koronou, který nás zavřel do našich příbytků. Ráda si prohlížím fotky ostatních, sama jich totiž mám úplné minimum. Nechci dojímat svým příběhem, ale z různých důvodů z dětství nemám téměř žádné snímky. Takže ten s rodiči je naprostý unikát, je z domu pod Vyšehradem, z místnosti, z níž se nějak udělal "byt" a ta druhá už je nahoře na Vyšehradě, protože ten park mi byl souzený a miluju ho dodnes. Za ruku mě drží paní Irma, což nebyla žádná babička ani tetička, prostě paní na inzerát, která mě nějakou dobu hlídala. Jsem zkrátka holka vyšehradská.
