Když jsem ho zpovídala v jeho útulném čimickém bytě, bylo mi lehce přes čtyřicet a on se chystal slavit 81. narozeniny. Nakonec se dožil 95 let a teď, na samém konci, byl už velmi smutný z toho, že se nemůže pohybovat, protože pohyb, to byla jeho vášeň. Ostatně jako vyučený kominík musel lézt po střechách, později už jako renomovaný operetní zpěvák v Hudebním divadle v Karlíně zase trávil volný čas na tenisových kurtech. Sám říkal, že prožil krásný život s krásnými rolemi a krásnými partnerkami na jevišti i v soukromí. Stihl tři manželství, výchovu čtyř synů a často prý i 32 představení do měsíce. Tomu se říká naplněný život. A ještě ke všemu jeho umělecké geny pokračují u jeho mimořádně talentované vnučky.
Ještě zcela osobní dovětek: Když jsem ke Karlu Fialovi jela, byla zima a náledí. Bloudila jsem čimickým sídlištěm a marně hledala ten pravý dům (google mapy a navigace v mobilu ještě nebyly). Nakonec jsem mu zoufalá volala a on mě navigoval z okna svým sytým hlasem. Jenže volal na mě z takové dálky, že jsem při své krátkozrakosti stále nevěděla, z kterého okna to je. Došla jsem k němu úplně propocená navzdory oné zimě a omlouvala se. Že svým hlasem překřičel půlku sídliště, byla ovšem známka jeho neuvěřitelné kondice.
