Je mi líto, že je už tak dlouho upoutaná na lůžko. Pro mě a jistě i pro většinu jejích příznivců zůstává navždy naší nejkrásnější filmovou hvězdou. Jsem ráda, že jsem ji mohla v minulosti opakovaně zpovídat, byla to pro mě čest. Vzpomínám si, že poprvé jsem jí při prosbě o rozhovor posílala dopis, v němž jsme vysvětlovala, že se jmenuju Blanka stejně jako její nejmilejší sestra. A pak se povedlo, že jsme se na můj svátek dokonce sešly. Seděly jsme na Malostranském náměstí v podloubí, kde už nic nevypadá tak jako v době, kdy se do nedaleké Nerudovky nastěhovala a začala budovat svůj předposlední byt. Z Nerudovky se nakonec musela odstěhovat, ale to už přibývalo i jejích zdravotních problémů a v tom strmém kopci, plném turistů by stejně nemohla zůstat. Na otázky se snažila odpovídat vždy s určitým humorem. Učila se mu od Jiřiny Jiráskové, kterou v dobách, kdy byla partnerkou Zdeňka Podskalského, navštěvovala právě na Malostranském náměstí v legendární věži. A doprovod jí přitom dělal její tehdejší manžel Vlastimil Brodský. Byla to nejlepší etapa jejího života, i když si to možná nechtěla tak úplně přiznat. Nic lepšího ji už po rozchodu s Bróďou nečekalo...
Na otvírací fotce Jana s dcerou Terezkou, foto Ant. Mařík
