Pro mě je jedním z nich krasohled, a proto vznikl tento fejeton, který právě vyšel v časopisu Vlasta. Líbí se mi, že v tomhle tradičním ženském časopise drží žánr, jenž kdysi tak proslavil Jan Neruda. Dnes se stává v médiích pomalu vzácností. Je totiž svým způsobem jakýmsi zastavením, odlehčením, což se v současném internetovém zkratkovitém světě moc nenosí... Jako studentka jsem si moc ráda četla vtipné fejetony Rudolfa Křesťana, protože je publikoval v týdeníku Mladý svět, jenž jsme všichni v té mediálně šedé době hltali. Fejetony mému srdci blízké psala Jindřiška Smetanová, která je ale většinou přetavila v nádherně nostalgické povídky. Díky její fantazii zůstala zachycená Malá Strana i se svými figurkami. Ano, fantazie je to, bez čeho se žije blbě, tedy alespoň mně. A jak vám?
