Hafani číslo 2
30. 12. 2021
Stůl Oldřicha Nového
30. 12. 2021
Herecké vycházky po Vinohradech
27. 12. 2021
21. srpen 1968. Pro vnímavou šestiletou holku, jejímž nejlepším kamarádem byl táta, který mě vodil každou neděli po Praze a něco zajímavého vyprávěl, to byl hrozný den. Tedy, abych byla přesná. V ten den jsem ještě byla na prázdninách u tety v Horažďovicích a o okupaci "spřátelených armád" jsem se dozvěděla až o pár dnů později, když si pro mě rodiče přijeli. V září jsem nastupovala do první třídy, nikdo ale nevěděl, kdy škola kvůli mimořádné situaci vlastně začne. Bydleli jsme v Podskalí u Vyšehradského nádraží. Kolem jezdily tanky a obrněné transportéry. Tatínek se mi snažil všechno vysvětlit, něco jsem ale pochopila určitě. Že k nám vtrhli vojáci, protože se někomu nelíbí náš pokus o svobodnější zemi. Přikládám pár snímků Jovana Dezorta a skeny unikátní Večerní Prahy, které mi kdysi poskytl další můj oblíbený fotograf (a vůbec první, s kterým jsem jako adeptka novinařiny dělala reportáž) Stanislav Tereba. A do třetice záběry z publicistických pořadů Vladimíra Škutiny, který se ještě koncem ledna 1969 mohl objevit na obrazovkách. To už Škutina mluvil v obrazech: "To koukáte, jak v tom bruslíme" a ukazoval přitom na kluziště, ohraničené mantinely. Nálada obyvatelstva byla na bodu mrazu...
© Copyright 2022 Balady a romance Blanky Kovaříkové
Všechna práva vyhrazena Ochrana osobních údajů