Zároveň jsem si přečetla na fcb podivný post Markéty Šichtařové, které se nehodlá cítit jen jako žena, ale zřejmě i jako muž, dítě a pak všech těch XY pohlaví, co nám je kdosi vtlouká do hlavy. Já se tedy klidně jako žena cítit budu a můžu to považovat i za druh štěstí, že se tak cítit dokážu. Když jsem byla malá holka, kreslili jsme ve škole maminkám přáníčka (většinou srdíčka) a pak jsem běžela do drogerie a parfumerie (tenhle druhý výraz mi připadal takový nóbl) ve Vyšehradské ulici, abych mamince koupila živé květy. Leckdo si z nich dělá legraci, ale mě skutečně krásně voněly a maminka z nich měla pokaždé radost. Voněla mi i šeříková mýdla a šeřík mám dodnes moc ráda. MDŽ by se nemělo považovat za nějaký zpátečnický svátek a klidně ať se pak slaví i svátek matek a otců a dětí. A kdo chce, ať slaví svátek mlíka nebo já nevím čeho všeho ještě a nešťourá do těch ostatních.
