Činoherní klub oplakává Libušku Šafránkovou a nyní také Ninu Divíškovou a já teď nejvíc myslím na Honzu Kačera, jak mu asi je. Poslední leta nebyla snadná, Nina byla dlouho nemocná, ale byla a teď najednou není. Jan Kačer vždy uměl promluvit moudře a básnivě o každém, kdo odešel, ale ptát se ho teď na vlastní ženu? A tak jsem si vzpomněla, jak jsem za nimi byla poprvé v polovině 90. let v jejich venkovském, a přece pražském domku. Bylo podobné parno jako dnes, seděli pod stromem a na fotkách je těch stínů spousta. Neměli jsme s fotografem tu drzost přesouvat je v parnu jinam, aby fotky byly lepší. Ale vyprávěli krásně, byl to takový manželský duel. Pak už jsem je zpovídala jaksi každého zvlášť a taky jejich krásnou dceru Adélku.
Jan Kačer se do své Niny zamiloval v devatenácti a vydrželi spolu dodnes. Nina jednou řekla, že manželství je o tom, že když jsem jednou něco slíbil, tak že to splním. A ona sliby dodržovala, i když to určitě vždycky nebylo snadné. Když v roce 1975 musel Jan opustit Činoherní klub a deset let jezdit pracovat do Státního divadla v Ostravě, Nina zůstala sama s dětmi a rozestavěným domem. Nikdy si před ním nestěžovala, že nemá peníze. Prostě nešla ke kadeřnici a vařila nudle s mákem. Byla svým tatínkem vychovávaná jako kluk a v životě se jí to mockrát hodilo. „Žili jsme spolu tak málo, že jsme díky tomu byli pořád na svatební cestě,“ říkala Nina po letech se smíchem. Své děti vychovávali příkladem. „Chodilo k nám hodně herců a my dětem nebránili, aby poslouchaly naše debaty. A to bylo možná nejvíc, co jsme jim mohli dát,“ říkal její muž. Žil vždycky pod ochranou svých žen a zdá se, že mu to vyhovovalo. Praktické věci nikdy neřešil, díky Nině se mohl vznášet v oblacích. Přitom ona sama byla jako herečka mimořádná. Před kamerou se potkali málokdy. Oba byli obsazeni do filmu svého kamaráda Evalda Schorma Návrat ztraceného syna v roce 1966, partnery si však zahráli jen jednou - v roce 1970 v hororovém triptychu režiséra Pavla Hobla Velká neznámá v povídce Noc v hotelu. Nina Divíšková v něm ztvárnila záhadnou dívku, která Kačerovi zamotá hlavu. V předtuše její smrti s ní ještě stráví poslední noc… Víc než ve filmu se potkávali v divadle, hlavně v té krásné éře šedesátých let v Činoherním klubu. „Jak to, že neumíš text?“ Ptal se Kačer své ženy přede všemi, jako by nevěděl, že probděla noc nad jejich nemocnou dcerkou… Byl na ni přísnější než na ostatní, ale Nina věděla, že je skvělý režisér a nic nenamítala. Zatímco Kačer musel z divadla z politických důvodů odejít, ona zůstala. Nakonec 35 let...
