Za vším stojí Radomír Kočí, který se navíc strefil do již dlouhotrvající módní vlny tzv. urbexu. Existuje totiž čím dál víc lidí, kteří vyhledávají opuštěné domy, továrny a jiné objekty, prohlíží si je (mnohdy na vlastní nebezpečí), fotí - ale většinou jen pro ten chvilkový adrenalin. Záslužnější je však právě platforma prazdnedomy.cz, která slouží jako veřejně dostupná dokumentace ohrožených a prázdných staveb i jako dokumentace těch zachráněných. Z bezejmenných ruin se mnohdy stávají poklady, zvlášť, když se podaří zjistit jejich historii. Sama leta mapuji příběhy domů slavných a zapomenutých, a tak vím, co je za tím mravenčí a mnohdy i detektivní práce.
Radomír Kočí nyní vybrané pražské objekty shrnul do velmi pěkně graficky upravené publikace nazvané Prázdné domy (vydala Grada). Oceňuji, že si autor dal záležet na kvalitním nafocení objektů i jejich interiérů a baví mě jeho koncept, v němž jsou zastoupeny jak skvosty typu hotel Evropa, bývalý Cukrovarnický palác (po revoluci nechvalně proslulý jako sídlo IPB), tak domy s podivnou minulostí jako je třeba dům Mezinárodního svazu studentstva, tak i industriální kousky včetně dnes již neexistující Mazutky. Osud má zpečetěný i někdejší SANOPZ na Malvazinkách (za socialismu nemocnice pro prominenty, původně Bakulův výchovný ústav z roku 1932). Za srdce mě chytl i příběh školky U Průhonu, kterou poničily povodně v roce 2002 a následně nekončící právní spory. Kočí její interiéry nafotil i s hračkami, které tam zbyly po dětech a s hrníčky na kafe, které tam zanechaly učitelky, aniž by tušily, že se do objektu již nebudou moci vrátit.
P.S.: Barevné skeny z knihy Prázdné domy (kavárna a palác Alfa, Borůvkovo sanatorium, Odkolek, SANOPZ a detail ze sídla Mez. svazu studentstva), čb foto SANOPZU z mého archívu.
