Žena se sloní pamětí, která sugestivně vyprávěla, jak povýšeně se chovala Lída Baarová za války na jakémsi večírku, jak složité byly poměry v Městských divadlech pražských v 50. letech i jak ji ani po listopadu 1989 kolegové u nás příliš nepřijali. Byla solitér, v pravém slova smyslu emancipovaná, starala se o svou obživu sama, do poslední chvíle jezdila vlastním autem mezi Prahou a Vídní, kde měla vždycky víc pracovních nabídek než ve své vlasti, pracovala na počítači.... Její jméno bude navždy spojené s Karlem Högrem, který byl jejím pedagogem i manželem, dokud se z různých důvodů nerozešli. Proč říkám "z různých"? Zdenka si v sobě nesla i mnoho stínů, ne vše bylo úplně tak, jak vyprávěla, rozhodně nebyla jednoduchá bytost. Každopádně se dokázala jako herečka uživit v německy mluvících zemích, sama si psala scénáře k literárním pořadům, napsala několik knížek. Novináře nikdy neodmítala, ještě v roce 2019 se účastnila i rozhovoru pro Supraphon, kde mi spolu s Jitkou Zelenkovou vyprávěly o swingu... Současní diváci ji budou mít stále spojenou s rolí zestárlé Lídy Baarové, kterou neměla ráda. I kdyby ten film nebyl k ničemu jinému dobrý, Filip Renč tak Zdenku zvěčnil ve věku, kdy by se některé jiné herečky možná odmítaly ukazovat. Zdenka ale byla v tomto smyslu vždy bez předsudků, ostatně stále si musela vydělávat na poměrně vysoký nájem svého vinohradského bytu s terasou, který si kdysi pořídila s Högrem . Terasa s výhledem nad Prahou k ní patřila - jako by se s podobným nadhledem dívala na problémy, které ji provázely životem a zůstaly tak trochu tabu.
Snímky z filmu...a pátý jezdec je strach, Nezlob, Kristýno, Z mého života a divadelní Florita s Jaroslavem Cmíralem
