Přiznávám předem. Nejsem žádný odborník na fotbal, ani náruživý fanda.
Přesto mě nadchla knížka Na football! od historika ze Slezské univerzity v Opavě Martina Pelce. Sama jsem se tématu fotbalu dotkla v minulosti jen okrajově, když jsem psala články o historii Slavie a Viktorky Žižkov. Také mě tehdy zajímalo, jací lidé tyto kluby podporovali, kdo jim chodil fandit na zápasy. A Martin Pelc teď tuto tématiku vzal zgruntu, i když jen do roku 1939. Tak trochu ho ovšem podezírám, že si další časové období nechává na druhou knihu. V této publikaci, vydané Nakladatelstvím Lidové noviny, mapuje fotbalové diváctví a fanouškovskou kulturu v českých zemích s tím, že - cituji: "Fotbal byl už od 90. let 19. století, kdy se začal v Čechách prosazovat, naším nejpopulárnějším sportem....navíc byl sportem, v němž se u nás před druhou světovou válkou nejvýraznějši rozvinula fanouškovská kultura....Diváci po celé sledované období vlastně ještě nechodili na fotbal, nýbrž na football, jelikož anglický pravopis v češtině převládal až do poloviny 20. století. Užívání počeštěného fotbalu zvrátilo poměr na svou stranu teprbe v podstatně méně prozápadně naladěných 50. letech." Podobně zajímavě a faktograficky nabitě vyznívá celá Pelcova kniha. Přináší krátký historický exkurs, v němž pro mě byla např. zcelá nová informace o existenci pražského klubu DFC, složeného z německých a židovských fotbalistů, vysvětluje zrod a proměny fotbalového diváctví v posledních dekádách monarchie, jeho rozmach za první republiky, rozebírá sociální složení fanoušků, ženy fanynky, zabývá se vstupným, předzápasovým a přestávkovým programem, literární, filmovou i výtvarnou produkcí o fanoušcích a pro ně atd. Texty jsou doplněny unikátními dobovými fotografiemi. Z knihy jsem si pár obrázků půjčila a doplnila ze svého archívu. Je zajímavé, že Muži v offsidu a Klapzubova XI /Jedenáctka/ si udržují popularitu již po řadu desetiletí...
