Nacházíte se zde: Úvod Zápisník 2022 Odešla Eva Zaoralová

Odešla Eva Zaoralová

Žena, která žila pro film a spolu s Jiřím Bartoškou obnovila karlovarský filmový festival, když mu hrozil zánik.
Odešla Eva Zaoralová

Narodila se v roce 1932 v Praze do takzvaně lepší rodiny. Jako holčička našla svůj idol ve stepující, tančící a zpívající Shirley Templeové, dětské hvězdě s temně zlatými prstýnky kolem hlavy. Od sedmi let chodila Eva s rodiči do kina v Braníku, kde tatínek architekt postavil rodinnou vilu. Měla vychovatelku Fínu, Němku z Trutnova, s kterou mluvila německy. Navštěvovala francouzskou školku, takže brzy uměla i francouzsky. A pak ještě přidala italštinu. Lásku k Itálii zdědila po dědečkovi Viktorinu Šulcovi, architektu a malíři, který byl v Janově a Neapoli jako doma na Smíchově. Kdyby se po únoru 1948 nezměnil režim, měla by Eva nakročeno do světa, ale sudičky jí to ale chtěly dopřát i tak. Nemohla sice studovat vysněné dějiny umění, ale dostala se na filozofickou fakultu, obor francouzština a čeština a po škole nastoupila do zahraničního oddělení Výboru československých žen. Právě s ním se dostala poprvé do Itálie. To už ji bral na výlučné projekce do Klimentské ulice její budoucí druhý muž Ivo Hepner, posluchač filmové vědy na FAMU. S prvním mužem Janem Königem to ani nebylo pravé manželství, spíš milostná epizoda, kterou kvůli okolí posvětili sňatkem, ale brzy se zas rozvedli. Zato Ivo Hepner Evu skutečně okouzlil a hlavně ji přivedl k profesi filmové publicistky. Mezitím ochutnala i pocit, jaké to je stát před kamerou. Párkrát se objevila jako komparsistka - v Anně proletářce, pohádce Byl jednou jeden král /viz snímek v příloze/, či v Psohlavcích.  S Hepnerem nakonec žila sedmnáct let a díky němu má dceru Klaudii (1964), ale soužití to bylo dramatické. Poté, co se stala redaktorkou časopisu Film a doba, začala sledovat i Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech. Poprvé ho zažila v roce 1970. To ještě bydlela v hotelu Slovan v pokoji se čtyřmi dalšími novinářkami a s jednou koupelnou na patře. Podmínky se zlepšily až v 1978, když byl postaven Thermal...Tradici každoročních návštěv porušila až v roce 1992, kdy se nad festivalem smrákalo a vypadalo to, že přijde o licenci. O rok později ale už začala po boku Jiřího Bartošky bojovat o jeho záchranu a získání nové prestiže, což se nakonec podařilo.

Možná málokdo by do Evy Zaoralové řekl, že byla v životě třikrát vdaná. Potřetí se jí to přihodilo s mužem, jehož příjmení dodnes nosí. Zdenek Zaoral byl nadaný scenárista (v té době měl za sebou scénář pro film Aféry mé ženy), o třináct let mladší než Eva. Do jejího života vnesl novou energii a naději, že to tentokrát skutečně vyjde. Bydleli spolu v zadním traktu domu na Václavském náměstí 57 a díky příhodné adrese se u nich stále někdo stavoval. Měli společné zájmy i společné přátele. Zdenek měl bohužel podobný vztah k alkoholu jako Ivo, postupně se propadal do závislosti a nepomohla ani jeho snaha o léčbu. Evu nakonec opustil kvůli sedmnáctileté dívce, do níž se zamiloval. Z jejího života ovšem nezmizel. Často zazvonil, někdy opilý, jindy střízlivý, stále však se spoustou plánů, z nichž stihl realizovat jen některé. V jednapadesáti letech se upil k smrti. Naštěstí tu byla vždycky práce, která Evu naplňovala a nenechala ji dlouho ve smutku. A také věčné okouzlení světem filmu. Eva Zaoralová se dožila požehnaných 89 let.

Snímky Evy Zaoralové jsou od Miloše Fikejze, muže, který také miloval film a bohužel zemřel předčasně na zhoubnou nemoc.

Zpět na přehled

Fotogalerie

Nahoru