Slon v Polívce

Je určená dětem a já také počítám, že ji dám svému vnukovi k devátým narozeninám. Tvorba Jiřího Holuba (*1975) je už poměrně známá a rozhovory s ním, které bývají napůl o jeho profesi kastelána a napůl o psaní, jsou vždycky zajímavé a zábavné. Knížka Slon v Polívce láká už svým názvem - a to je důležité. Láká i skvělými ilustracemi Juraje Martišky, které mi navozují podobně libé pocity jako ilustrace legendárního Adolfa Borna. Martiška už navíc ilustroval Holubovy knihy Jak se zbavit Mstivý Soni, Kolik váží Matylda či Vzpoura strašidel...Také příběhu, který Holub nabízí, nelze nic vytknout. Čtyři hlavní hrdinové kamarádi stráví díky setkání se slonem Jolandou, panem Vomáčkou a jeho dcerou Šeherezádou netradiční prázdniny. Je tam namícháno dobrodružství, detektivní pátrání, záhady a autorův specifický smysl pro humor - to všechno mají malí čtenáři rádi /a já také/. Jen nad jedním jsem se zamýšlela - nad používáním výrazu "vole" /ten se tam však vyskytuje sporadicky/ a "debžot" - "debžoty" se tedy v textu nešetří, oslovují se tak i děti mezi sebou. Chápu, že obojí se v dětské komunikaci vyskytuje, ale mně by vůbec nevadilo, kdyby tam ta slova nebyla. A když už chci o někom říct, že je blbeček nebo blbec, tak by mi to přišlo přirozenější, než že je debžot. Já třeba tenhle výraz mezi kamarády mého vnuka nezaregistrovala, pamatuju si ho spíš ze své puberty v 70. letech...

Knížku Slon v Polívce vydalo nakladatelství JaS.