Nacházíte se zde: Úvod Zápisník 2022 Tíha a beztíže folkloru

Tíha a beztíže folkloru

V nakladatelství Academia právě vyšla více než 600 stránková monografie nazvaná Tíha a beztíže folkloru.
Tíha a beztíže folkloru

Připravil ji desetičlenný tým včele s  Danielou Stavělovou a pokusil se v ní obsáhnout téma ze všech zorných úhlů. Začíná vhledem do národního hnutí 19. století, kde ovšem téměř opomíjí následující dění za první republiky, což mě upřímně mrzí. Zřejmě tak autoři učinili vzhledem k rozsahu publikace, která je zaměřená na časové období druhé poloviny 20. století a jen na české země /nikoli Slovensko/. Prostor tak dostala spousta dalších témat jako je folklor ve výuce, na divadelní scéně, v tělovýchově, ve filmové a televizní tvorbě, foklorní festivaly, repertoár a reprezentace, soubor a rodina, místo pro vnitřní emigraci apod.  V druhé části publikace jsou využity i autentické vzpomínky různých pamětníků. Jsou označeni pouze jako narátoři a zůstávají beze jmen. Zřejmě proto, že téma je ožehavé, citlivé, hodně spojené s ideologií. Leitmotivem celé knihy je otázka, nakolik byl poválečný folklor ideologickou zbraní a uměle vytvořeným světem a kolik v něm zbylo autenticity a přirozeného nadšení ze zpěvu a tance. Od většiny zpovídaných se dozvíte, že to pro ně byl alternativní svět, v němž jim bylo dobře, kde uzavírali přátelství a mnohdy i manželství, svět, který jim umožňoval se celkem svobodně realizovat a také cestovat. Pro mladé lidi, kteří po roce 1948 do foklorních souborů vstoupili, právě posledně zmiňovaná skutečnost patřila k nejatraktivnějším. Již v roce 1953 Státní výbor pro věci umění /už název je sám o sobě "výmluvný"/ konstatoval, že počet souborů jde do tisíců a jejich činnost je významnou součástí celého veřejného života. Dostávalo se jim také náležité státní podpory. V roce 1955 se např. Čs. státní soubor písní a tanců mohl vypravit na několikaměsíční turné do Číny, Koreje a Mongolska v době od dubna do srpna. Předpokládané náklady činily 1,605 milionu korun. Ve stejném roce vyjel slovenský soubor SĹUK do Velké Británie, Belgie a Holandska, další slovenský soubor Lučnica nejprve do SSSR, pak do Dánska, Norska, Švédska a Finska. A to šlo mnohy o výpravy, čítající až 150 členů! 48 členná delegeace SĹUKU se rok nato vydala na tříměsíční turné do Indie, Barmy, Indonésie, Kambodži, Cejlonu, Turecka, Sýrie, Libanonu, Egypta, Páskitánu, Íránu a Řecka. V době, kdy se většina lidí podívala nejdál na Lipno, to byla skutečná senzace. Zároveň to ale ukazuje, že i zájem zahraničí o podobná folklorní vystoupení byl velký, a jak je vidět, nešlo jen o "lidodemo" státy. Svébytné místo si pak vydobyl foklorní festival ve Strážnici, do nějž se ovšem významně promítala dobová ideologie - viz snímky ze zahajovacích průvodů, kde se podobně jako na prvního máje nesly podobizny politických vůdců, patřičné prapory a symboly moci. Ještě jednou se vracím k mnou postrádanému období první republiky - mnohé osobnosti, které se po válce zapojily do foklorního hnutí, začaly svou kariéru právě ve 30. letech v řadách umělecké avantgardy jako např. v knize zmiňovaná tanečnice a choreografka Jožka Šaršeová nebo Jarmila a Eva Kroschlovy. I tak je ale publikace objevná a čtenáře může motivovat k tomu, aby se sám pídil po dalších doplňujících informacích.

Zpět na přehled

Fotogalerie

Nahoru