Tentokrát se chlubím cizím peřím. Tyhle fotky pořídil před 20 lety náš soused Vilda Renner.
Dostal se do ulic Petrské čtvrti i v době, kdy už byla pro lidi uzavřená a "chodit" se tu dalo jedině na lodičkách. Když se dnes snažím rozpomenout, co mi nejvíc utkvělo v paměti ze srpnové povodně 2002, pak je to zlověstné ticho. Rozprostřelo se nad Novým Městem již pár dní předtím, než se voda rozlila do ulic. Lidé se chodili dívat na rozbouřenou Vltavu, neklidně korzovali po nábřeží a já se svým mužem dělala to samé. O tom, že se hladiny řek stále zvedají a že hrozí třetí stupeň povodňového nebezpečí, jsme se dozvídali ze zpráv, ale netušili jsme, že by Vltava zaplavila i Petrskou čtvrť. Třináctého srpna večer už šlo do tuhého. V našem domě i v širokém okolí vypnuli proud. V ulicích se tak kromě ticha rozhostila i tma. Naše dcery šly spát, já s mužem však usnout nemohla. Vyšli jsme ven stejně jako předchozí večery a viděli jsme, že na nábřeží už prosakuje voda. Kolem čtvrté ráno se začaly ozývat z amplionů výzvy k opuštění domů. To už se Petrskou ulicí valila voda z Karlína. Byl to neuvěřitelný pohled. U kostela svatého Petra se slily tři proudy vody – z nábřeží, z Karlína a spodní voda z kanálů. Rychle jsme sbalili pár nejnutnějších věcí, doklady a peníze a vyběhli ven k autu. V tu chvíli už od Klimentské ulice připlouvaly čluny a na nich seděli jen tak naboso a většinou i „namokro“ obyvatelé okolních domů. A za dalších pár minut už by bylo i naše auto pod vodou...
S povodní úzce souvisí i příběh herečky Slávky Budínové, o níž jsem mluvila nedávno v pořadu České televize Z metropole:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10116288835-z-metropole/222411058230030/
