Tak tohle téma tu ještě nebylo. Také jste netušili, k čemu sloužil Rožmberský palác na Pražském hradě?
Rožmberský palác neboli Tereziánský ústav šlechtičen zaujal i historičku Michaelu Žákovou, a tak se rozhodla k němu začít studovat podklady. Zjistila, že podobné instituce pro šlechtičny, které neměly potřebné finanční zázemí ani manžela, existovaly také v Německu a Francii, pražská byla ale v habsburské monarchii nejvýznamnější. „Byla panovnická, založila ji sama císařovna a v jejím čele stála abatyše, která pocházela z císařské rodiny. Tou vůbec první byla nejstarší dcera Marie Terezie,“ uvádí Michaela Žáková. Podle nadační smlouvy dámy ústavu šlechtičen nesměly přijímat mužské návštěvy [ve svých pokojích], toto pravidlo platilo bez výjimky a muselo být přísně dodržováno. Vstupem do ústavu sice šlechtičny získaly panovnická privilegia a ochranu, přišly ale o osobní svobodu. Dopisy mohly odesílat a přijímat pouze prostřednictvím představených. Ven z hradu do města směly jen za doprovodu dalších dvou členek ústavu, ale veřejné zahrady jim byly zakázané, vracet se musely v deset večer. Když se konal ples, měly povoleno se zdržet o hodinu déle. Nocovat mimo budovu ale bylo přísně zakázáno. Pokud však chtěly odcestovat k rodině nebo přátelům, mohly využít tzv. dovolenou čtyři měsíce v roce. Proto se některým šlechtičnám podařilo se i v průběhu pobytu v ústavu seznámit a provdat. Ústav měl kolem třiceti zaměstnanců. Sadaře, ovocnáře, lesníky, revidenta, který vedl účetnictví... Pracoval tu vrátný, nosiči uhlí nebo archivář. Dámám byl k dispozici domácí lékař, který za nimi přicházel v případě vážnějších nemocí, i ranhojič s léčivými mastičkami a lektvary. O zaměstnání v nadaci byl zájem, často se o práci ucházelo i několik generací jedné rodiny. Tak to fungovalo do vzniku republiky v roce 1918. Aristokracie v prosinci 1918 v novém státě právně skončila, ústav proto nemohl přijímat další členky. Z paláce se musely ženy vystěhovat (nahradili je úředníci ministerstva vnitra), o finanční podporu z nadace však nepřišly. Definitivně institut Ústavu šlechtičen skončil v roce 1952, kdy se rušily všechny nadace. Za téměř 200 let se v nadaci postarali o 205 šlechtičen. Zajímavou publikaci nazvanou Chudé aristokratky? vydala Academia.
Snímek Rožmberského paláce jsem použila z Wikipedie
