Pod názvem Drogy v dobách totality jim Academia v edici Šťastné zítřky vydala téměř 600 stránkovou knihu, v níž mapují drogový problém v Československu za německé okupace a komunismu. V roce 2009 již spolu napsali knížku Mandragora, morfin, kokain, v níž se naopak zaměřili na starší období - a sice časy habsburské monarchie a předválečného Československa. S Milošem Vaněčkem jsme před lety mapovali osudy prvorepublikových policistů, policejních lékařů a pražské galérky s akcentem na osud legendárního rady Vacátka, ve skutečnosti Josefa Vaňáska. A právě u něj jsme narazili na fakt, že byl v roce 1928 u zrodu Ústředny pro potírání nedovoleného obchodu s omamnými prostředky a aktivně se zajímal i o mezinárodní situaci v této oblasti. I v této knize se autoři vracejí až do časů první republiky, aby vysvětlili, že nejvíc se tehdy rozmáhala distribuce a obliba kokainu. K drogám se dalo dostat přes prodejce (nejčastěji z Německa), úniky z lékáren, ale i z domácí farmaceutické výroby. Produkovala je lučební továrna dr. ing. Roberta Heislera, založená v roce 1912 v Chrasti u Chrudimi. Továrna prosperovala i za druhé světové války, jen její majitel musel před nacisty utéct. V knížce se dočteme o zneužívání drog v německé armádě, ale i o tom, že např. benzedrin měli u sebe pro případ potřeby i naši vojáci, sloužící u britských jednotek. Českou obdobu benzedrinu Psychoton svého času propagovali i lékaři jako vhodný lék proti trémě. Užívali ho hlavně hudebníci. Drogy se staly mocnou zbraní i v rukou tajných služeb a naší STB. V 60. letech se u nás prováděly velmi zajímavé experimenty s LSD v armádních laboratořích, v Ústřední vojenské nemocnici i jinde. V roce 1962 o tom natočil dokumentární film Hledá se toxin X Vladimír Kabelík - mimochodem syn vlivného prvorepublikového filmového producenta téhož jména. Ostatně jedna z kreseb, vytvořená pod vlivem LSD na Psychiatrickém oddělení VFN v Praze u MUDr. Jiřího Roubíčka, zdobí přebal knihy. Právě Roubíček a jeho tým uvedli LSD do čs. psychiatrie. Zajímalo je zejména srovnání schizofrenních a zdravých pacientů v momentě, kdy obě skupiny podstupovaly dočasnou modelovou psychózu vyvolanou LSD. Experimentálního výzkumu s LSD se později zúčastnili i někteří umělci /Boris Hybner, Petr Oliva, Martin Vačkář či Karel Gott/ s velmi odlišnými prožitky. To a mnoho dalších zajímavých informací naleznete v této skutečně pozoruhodné publikaci.
