Jak být fotbalistou... a nezbláznit se
Knížka známého anglického fotbalového reprezentanta Petera Crouche Jak být fotbalistou...a nezbláznit se, kterou právě vydalo nakladatelství Grada, ho ale zaujala hned při prvním listování. A upřímně i já - fotbalový neználek, který zná tak akorát Spartu, Slavii a Viktorku Žižkov (a to ještě spíš jejich historii) - jsem knihu otevřela se zájmem. Řekněte sami. Dozvíte se v ní jaké vztahy mezi hráči panují v šatnách, sprchách nebo dokonce toaletách, jak to funguje v klubovém autobuse, co se odehrává v drahých nočních klubech a mnoho dalšího. Kniha je ale psaná slušně, žádné vulgarismy. Třeba hned kapitolka o rituálech. Autor přiznává, že posledních dvacet let si dával před zápasem těstoviny s kuřecím masem bez omáčky, což je - jak píše - čisté palivo spíš než požitek. Zato Benoit, francouzský Kamerunec, si koupil v Tescu croissant, horkou čokoládu, colu a sáček chipsů. Vždycky pak byl ve skvělé kondici a velmi zřídka zraněný. Peter míval slipy pro štěstí, které mu jeho žena dala k Vánocům. Měly to na sobě napsané, a štěstí fakt nosily. Peter v nich dal branku Liverpoolu hned v prvním zápase a potom v nich dál střílel góly. A jednou na ně zapomněl, a najednou mu to střílet přestalo. Zaujala mě i kapitola o týmovém autobuse. Vzadu má kuchyň, a když hráči nastupují, dostanou od kuchaře regenerační koktejl a malý tácek se sushi. V autobuse se hromadně dívali na filmy, každý měl své pevně dané sedadlo, které neměnil (a nováčci se vždy museli zeptat, kam si mohou sednout), za jízdy se hrály karty, hudba, ale považte - v každém týmu se vždy našel i čtenář knížek (nejen o fotbale). A já tuhle knížku doporučuji pro všechny, které baví vše o kulatém míči. Možná si tak upraví názor na život slavných hráčů, který není jen o popularitě a penězích, ale také o velké dřině a mnoha dalších nepohodlích.