Tak zkušená publicistka jako je Michaela Zindelová, která se módou skutečně leta zabývala, mohla přinést unikátní svědectví o československé módě a životním stylu. Byla u toho, a jak v úvodu podotýká, do oboru ji zasvěcovala novinářka z nejpovolanějších - Věra Hrubá. Jak málo se o Věře ví, a tak bych čekala podrobnou (a osobnější) kapitolu, která by jí byla věnována. Zůstává pro mě tedy nadále tajemnou ženou, která ovlivnila i mnoho osobních kariér manekýn....Následuje kapitola o domácím oděvnictví, v níž mě ale stylistika občas rve uši /oči/. Tak třeba: "Módní vzhled, oblečení, líčení a vůně nepatřily na seznam společensko politických priorit....Ale vytvořit si "své" šaty, vynosit je, vybrat k nim doplňky, je to přece úžasný prostor ženství." Nerozumím.... Autorka si vybrala několik žen, s nimiž mluvila na téma módy - výtvarnici Dagmar Březinovou, Josefa Ťapťucha, Zdeňku Bauerovou, Martu Pospíchalovou, Janu Drastíkovou a další. S některými si povídala evidentně již před 5 a více lety /dataci navíc uvádí/. Ale např. u stále žijící Marty Pospíchalové mohla rozhovor aktualizovat, zvlášť, když mezitím vyšla její podrobná monografie z pera bývalé autorčiny kolegyně Marie Formáčkové. Zrovna tato kapitola je tedy nošením sov do Atén, nic nového se v ní nedozvíme. Na str. 137 jsem narazila na krátký sloupek o Nany Pitašové, manekýně 50.-60. let a rovněž úspěšné herečce. Zindelová hned v úvodu napíše, že o jejím životě neexistuje příliš informací. Škoda, že trochu nepátrala. Před pár lety jsem vyzpovídala dcery paní Pitašové, napsala jsem její podrobný medailon do knížky Retro příběhy, rovněž jsem o ní publikovala v časopisech. Tato žena mě přitahovala právě proto, že se o ní málo vědělo. Její život nebyl jednoduchý, ale byla výjimečná.
Autorka také přináší jakési souhrnné kapitoly - zaujala mě např. ta o našich zpěvácích. Když už zmiňuje Karla Gotta a jeho outfity /bože, jak tohle slovo nesnáším/, spokojí se s konstatováním, že si "oblíkal i kvalitní drahé oblečky - někdy v netradičních barvách." Tady bych čekala, že si dá práci a napíše o tom konkrétněji, zda a jakou kupoval konfekci, co mu naopak šili v našich salonech, na čem si zakládal, co pro něj bylo typické apod. Snad nejzajímavější informace jsem našla v závěrečném rozhovoru s mineraložkou Drahomírou Březinovou (její jméno svádí k otázce, zda není příbuzná s Dagmar Březinovou, ale jak uvádí autorka, je především matkou návrhářky Heleny Fejkové - a škoda, že tedy v tomto případě nevznikl dvojrozhovor - očima matky a dcery), která stála u zrodu fenoménu Přátelských setkání na Bertramce.
Co naopak u knihy musím vyzdvihnout, je její grafická úprava. Grafička Bohumila Broumová je skutečně kreativní a vždy s ní byla radost pracovat. S fotografiemi si umí pohrát, texty odlehčit, rozčlenit....Snad jediné, co mi dělalo trochu potíž, bylo příliš jemné písmo, které se špatně čte. Na závěr jsou uvedeny ilustrované portréty autorek a redaktorek, které se na knize podílely. Je mezi nimi i Nina Provaan Smetanová, kterou mám velmi ráda, ale tak nějak nevím, proč je zrovna zde. Ne že by s módou nesouvisela, naopak, ale její souvztažnost k této knize jsem neobjevila.
