Vzpomínka na Karla Heřmánka
A tak jsme s jeho ženou Hankou Heřmánkovou v roce 2007 připravily vyprávění o něm pro Vlastu jako dárek k jeho šedesátinám jaksi bez něj. Tehdy jsem se od ní dozvěděla, že jeho tatínek pracoval jako strojvedoucí a ze všech vlaků prý nejraději řídil Vindobonu. Maminka Růžena byla modistka. Karel studoval stavební průmyslovku a dokonce nějaký čas uvažoval o tom, že by se věnoval architektuře. Pak si ale umanul filmovou režii, a když zjistil, že na FAMU se jen tak nedostane, nechal si poradit, ať zkusí „jít na herce“. Do divadla chodil rád, tak proč ne? Na přijímačky se dokázal připravit sám během jediného týdne, jenže pak přišel dopis, že pro velký počet uchazečů ho nemohou přijmout. Naštěstí zbyla šance zkusit dodatečné zkoušky na brněnskou JAMU a dnes už víme, že to byla šance skutečně životní.
Hanka byla jeho druhou manželkou (s ní má tři syny), z prvního manželství měl Karel Heřmánek dvě dcery. Ze všech svých pěti dětí měl velkou radost. S Hankou si postavili modrý dům v barvě nebe v Jevanech u lesa. A do toho nebe Pan herec dobrodolně odešel. Hlava mi to nebere a je mi z toho smutno. Abych to trochu odlehčila, musím se pochlubit, že v říjnu 2012 u našeho domu natáčela režisérka Alice Nellis pár záběrů do svého filmu Revival. A Karel Heřmánek se přitom ode mě nechal zvěčnit.