Pokračovalo pak členy jeho mordparty, jejichž rodiny mi poskytly spoustu cenných materiálů i vzpomínek a nad psaním dvou knížek o nich jsem strávila nezapomenutelné chvíle. No a samozřejmě můj obdiv pokračuje i u detektivů z éry novodobé. Když jsem před lety měla možnost povídat si s majorem Miroslavem Hyhlíkem (nejenom) o prostitutkách 80. a 90: let, byl to skutečně vypravěčský koncert. Dnes je již emeritním detektivem, ale detektivem nikdy být nepřestane, protože je jím navždy, v srdci i ve svých neskutečných vzpomínkách. Jsem moc ráda, že je začal zpracovávat i knižně a první jeho dílo Rapl z Bartolomějský se bude zítra křtít v Praze v Muzeu policie. Bohužel se akce nebudu moct účastnit, ale už teď milému panu detektivovi přeju, aby byl příjemný. To, že se jeho kniha bude dobře prodávat, je zcela zřejmé. Začtete se do ní a už ji nepustíte. Cítíte na každém řádku její opravdovost a hlavně vztah Miroslava Hyhlíka k jeho práci. Přesto /nebo právě proto?/ se dočkal i okamžiku, kdy se se svým parťákem omylem ocitl v pankrácké věznici. I tom píše ve své knize. On asi každý člověk, který něco dělá naplno, dřív nebo později někde narazí. Já chodila několik let po soudech v raných 90. letech, když jsem napsala do Národních listů /kde je jim konec?/ pravdivý článek o podvodné zřizovatelce jedné soukromé školy. Jo, s poctivostí nejdál dojdeš. Poctivý major Hyhlík ale došel hodně daleko a náš společný kamarád Oskar Kuptík by mu to jistě řekl také, kdyby byl ještě naživu. Knížku vydalo nakladatelství XYZ, kde vychází i knížky dalšího skvělého detektiva Josefa Lottese. A ještě jsem zapomněla dodat, že major Hyhlík umí pěkně kreslit - je absolventem aranžérské školy v Hradci Králové - a tak si nejen sám dělal kreslené portréty některých zločinců, ale také si zvěčnil svůj nechtěný pobyt za mřížemi. Možná se v jeho další knížce dočkáme více autorských ilustrací.
