Zato můj průvodce Martin Kos ano. Dovedl mě k hrobce rodiny Kalibových, která mě zajímala. Jeho předci totiž provozovali továrnu na železné sporáky, která sídlila v nízkých objektech přibližně v místech na přiložené fotografii. Tam, kde stojí Hotel Pankrác - patrně uzavřený a sloužící nyní pouze bezdomovcům - tak tam vznikaly již na konci 19. století a pak až do znárodnění v roce 1948 jedinečné kuchyňské sporáky značky Kaliba, vyvážené i do mnoha států světa. V 60. letech byly domky podél ulice Na Pankráci v těchto místech zbořeny, když se začalo všude kolem rodit pankrácké sídliště. Chodila jsem sem v raných 90. letech za herečkou Mílou Myslíkovou (bydlela skromně v malé panelákové garsonce jen s pejskem z útulku) a to tu ještě fungovaly restaurace a kavárny, samoobsluha, prádelna a další služby. Dnes tu nic z toho nenajdete a budete odkázáni na obchodní centrum Arkády Pankrác, kde je přece všecko k mání....
Když jsme se vraceli ze hřbitova, zastavili jsme se v Centrálním parku, já si pořídila pár záběrů na moderní stavby posledních let a při cestě zpátky mě zastavil na ulici spolužák ze Základní školy Botičská Roman Jung. Jel na koloběžce a chtěl mi říct, že mě nedávno viděl v pořadu Z metropole, kde jsem právě o naší škole vyprávěla. Tak asi proto mě po mnoha letech poznal. Setkání to bylo milé a pořídili jsme si i selfíčko. Musím říct, že muži fakt nestárnou....
P.S.: Přikládám ještě pár snímků soch a pseudosoch, kýčovité Čínské restaurace a mormonské modlitebny - i to je dnešní Pankrác.
