Její příběh se táhl řadu let a měl různé peripetie. Své o tom ví Ondřej Suchý, kterému ještě jednou děkuji, že nabídl zdarma svou skvělou kresbu ON ve chvíli, kdy se zdálo, že desku zrealizuje Spolek přátel Petrské čtvrti. Nakonec desku pořídilo v rekordně krátkém čase samo Společenství vlastníků domu, kde ON bydlel, a mě už jen překvapili zprávou, že deska bude odhalena. Děkuji paní starostce MČ Praha 1 Terezii Radoměřské za to, že mě na poslední chvíli pozvala, abych řekla pár slov. Napadlo mě, že přečtu zdravici samotného Kristiána, kterou mi k ránu seslal z nebe a uzavřela jsem ji citátem, jenž měl ON moc rád: Doba je zlá, nuže, zde jsi, abys ji učinil lepší.
Tak až půjdete někdy Pařížskou třídou, zastavte se u té desky na chvíli /je umístěna přímo pod jeho oknem/. Oldřicha Nového tím potěšíte.
Fotografie jsem s dovolením převzala od Davida Bodečka, kterému tímto děkuji, že je pořídil. Zachytil na nich kromě paní starostky mj. i Dana Hrubého a Helenu Zahrádeckou, Pavla Novotného a další účastníky....
Přikládám i celý text zdravice:
Milé démy, vážení pánové!
Rád bych Vám poděkoval, že jste se rozhodli odhalit mi pamětní desku na tomto krásném domě, kde jsem prožil posledních 12 let svého života. Byl jsem v té době už vdovec, a tak mi se stěhováním pomohla rodina mé sestry Mařenky. Do velkého obývacího pokoje umístili moje klavírní křídlo, psací stůl, na němž jsem si vykládal pasiáns, ale také malované almary a truhly, které jsem se svou Lízinkou kupoval ještě v Brně, protože jsme oba měli rádi folklór. Miloval jsem pohled z okna v tomto domě, na parčík, kde rozkvétala sakura, a na Židovskou synagogu, která mi připomínala, jak moc jsem za války musel bojovat za záchranu své židovské manželky. A věřte, že to byla tehdy nejtěžší zkouška mého života.
Vypráví se o mně spousta legend a nesmyslů, třeba o tom, že jsem ke konci života přijímal návštěvy uk
rytý za paravánem. Je pravda, že jsem ze svého stárnutí nebyl zrovna nadšený, ale můj osobní tajemník pan Janoušek, který mě do poslední chvíle fotil, by mohl dosvědčit, že tomu tak nebylo. Například pouhé tři dny před smrtí jsem v tomto bytě uvítal návštěvu mého přítele režiséra Miloše Formana, když přijel z Ameriky točit Amadea. Pan Janoušek nás spolu vyfotil. Formana jsem kdysi v 50. letech přivedl na Barrandov, aby pomohl se scénářem filmu Nechte to na mně! A od té doby se z nás stali přátelé. O to víc mě baví sledovat z nebe, že naproti hotelu Intercontinental vzniká náměstí Miloše Formana a pořád se dohadujete o jeho podobu. Rád bych vám proto vzkázal: nehádejte se a mějte se rádi. Mám takový oblíbený citát, s nímž bych se s vámi chtěl rozloučit: Doba je zlá, nuže, zde jsi, abys ji učinil lepší. Vezměte si tu radu k srdci a mějte se tu krásně.
Váš Oldřich Nový
