Dopoledne jsem se sešla nad kávou a zmrzlinou s Evou Šterclovou, dcerou komika Jardy Štercla, s níž se znám od roku 2006, kdy mi vyprávěla o svém tátovi. Dnes jsme si povídaly hlavně o její mamince tanečnici, o níž se ještě nikdy nepsalo. Věnovala jsem jí knížku svých fejetonů Jak jsem se nenaučila řídit, které mi vloni vyšly v Gradě, a mají podtitul Knížka pro radost. Tu radost jsem chtěla Evě dopřát, i když ona jí má sama na rozdávání.
Odpoledne jsem vyšlapala sedm pater do vinohradského ateliéru Martina Němce, jehož spousty talentů /hudbení, výtvarný i literární/ mě fascinují po leta stejně jako osobnost jeho tatínka - malíře a restaurátora, o němž před časem vydal krásnou monografii. Vyměnili jsme si spolu knížky - já Martinovi věnovala druhé vydání Příběhů domů slavných a zapomenutých, on mě onu monografii Josefa Němce. A také jsem se pokochala jeho obrazy - i když dívka na obraze, nazvaném Narozeniny, se na mě netvářila zrovna vlídně. Její autor to ovšem napravil. Čím déle se však na ten obraz /alespoň na fotce/ koukám, tím víc se mi líbí.
