Působil tam od roku 1968 až do 1990 a zažil neuvěřitelné historky, o něž se podělil v knížce Příběhy filmových fotografií (vydal Dobrovský s.r.o. 2023). Pro mě je Miloš Schmiedberger zajímavý i tím, že se narodil v Petrské čtvrti, v Revoluční ulici, takže jsme byli leta sousedé. Chodil do školy v Klimentské ulici a s klukovskou partou podnikal parádní kousky včetně skoků ze Švermova mostu do Vltavy, při nichž je nachytal prezident Antonín Novotný, který šel zrovna kolem z jendání na ÚV KSČ. Milošovi ale v životě prošlo mnohem víc riskantních kroků včetně focení ruských okupantů 21. srpna 1968 v bezprostřední blízkosti svého bydliště. Měl big beatovou kapelu, kamarádil s Miki Volkem a odmalička chodil se svou babičkou na Barrandov, neboť ho nechala zapsat do komparsního rejstříku, kde ona už dávno působila. A tak se v něm zrodila touha být filmu nablízku a ta se skutečně splnila. Ostatně fotí dodnes a rád. Po listopadu 1989 si vyzkoušel i podnikání s Ladislavem Štaidlem, producenství, manažerování zpěvačky Ivety Bartošové i herce Jiřího Krampola, s nímž byl zároveň kamarád a jen s údivem přihlížel tomu, co se odehrávalo nedávno po Krampolově smrti... I tak ostříleného muže ještě občas něco překvapí. Nyní chystá knihu o seriálu F.L.Věk, kterou chce vzdát hold režiséru Františku Filipovi a také skutečnému vlastenectví, o němž se v seriálu stejně jako v Jiráskově románu vypráví. Když fotil jeho natáčení, bylo mu třiadvacet let a dodnes ho považuje za jeden z nejkrásnějších projektů, u jehož zrodu mohl stát.
P.S.: Foto Miloš Schmiedberger a jeho archív.
Já si ho zvěčnila v momentě, kdy mi vepisuje věnování do své knížky.
