Nevím, jaká je v tom spravedlnost a zda to svádět na zásah vyšší moci? Ve chvíli, kdy na mě blikla smutná zpráva o smrti Aničky Slováčkové, zároveň mi v monitoru naskočil pozdrav z Norska a v něm úžasná Alexandra Myšková u narozeninového dortu s číslovkou 103!
Poprvé jsem se s ní viděla v roce 2011, když jsem psala knížku o jejím bývalém manželovi Vladimíru Rážovi. Pod názvem Po stopách krále Miroslava vyšla v roce 2012. Jejich společný syn Martin mě upozorňoval, že je máma velmi plachá a že určitě nebude chtít mluvit o svém soukromí. A tak jsme začaly o tom, co ji vždy zajímalo nejvíc - o divadle. O Vladimíru Rážovi mi nakonec vyprávěla také a v následujících letech se pak postupně osmělila a nakonec neodmítla točit 13. komnatu, což bych do ní nikdy neřekla. Dotyčný autor ji dokázal přesvědčit a dobře udělal. Saša Myšková před kamerou ožila a vzpomněla si na spousty zajímavých věcí. Pobývala v té době ve Vráži u Písku, kde ji stihl kovidový lockdown a pak se jí možná ani zpátky do Norska moc nechtělo. Nyní tam ale už zase pobývá a v kruhu rodinném oslavila neskutečné stotřetí narozeniny. Nemá smysl bádat nad tím, jaký je recept na dlouhověkost. Saša prožila zajímavý život, který ale měl i velmi tragickou etapu v jejím mládí, kdy za nacistické okupace přišla o oba rodiče. Pak ale jako by zjistila, že vše ostatní se dá v životě překonat. A dokázala se prosadit nejen jako herečka v Čechách, ale také jako divadelní pedagožka v Norsku, a to takovým stylem, že za své působení dostala medaili od samotného krále.
