Pro mě jako obyvatelku Petrské čtvrti je zajímavá hlavně informace, že aukce nabídne i 26 unikátů z věhlasné sbírky Rudolfa Justa považované za nejlepší kolekci skla a porcelánu, jaká u nás vznikla. „Prvorepubliková sbírka, kterou její majitel po roce 1948 nenápadně přechovával ve svém bytě v Lodecké ulici v Praze, byla mnoho let pokládána za ztracenou. Znovuobjevena byla až v bytě v bratislavském paneláku, kam ji v divokých 90. letech ukryli Justovi potomci. Její následná dražba v roce 2001 v londýnské Sotheby´s způsobila mediální i sběratelskou senzaci. Kolekce, kterou tvořilo hlavně sklo a porcelán pocházející z českých a německých zemí, se tehdy prodala i za 1 567 000 liber včetně aukční přirážky a vysoko tak překročila odhadní ceny,“ líčí majitel galerie Tomáš Hejtmánek.
Kvůli Justově sbírce jsem se ponořila do knihy mého kamaráda Pavla Novotného Petrská čtvrť dům od domu a z ní uvádím: Oním domem, o němž se Hejtmánek zmiňuje, je funkcionalistický dům v Lodecké 2/1206 (po revoluci proslul především hudebním klubem Bunkr). Rudolf Just (1895-1972), potomek majitelů porcelánky v Horním Slavkově a majitel módního závodu Pleta, mezi válkami shromáždil významnou sbírku porcelánu a dalších starožitností. Jeho první manželka Markéta během války skončila v Terezíně. Just se ukrýval v tomto domě u své přítelkyně a pozdější druhé manželky Ludmily Ottomanské (vzal si ji po srmti Markéty v roce 1966). V roce 1944 byl Just zatčen a poslán do tábora Kleinstein nedaleko polské Opole. Ottomanská sbírku ukryla před gestapem v tzv. zeleném pokoji svého bytu v Lodecké. V březnu 1945 Just z tábora utekl a vrátil se do Prahy, kde v Lodecké přežil konec války. Podle jedné legendy pro záchranu své sbírky vyvěsil během květnové revoluce 8.5. z oken do Petrského náměstí bílé prapory, jelikož po dobytí oblasti Němci hrozilo vyhození kostela sv. Petra a okolní zástavby do povětří. Just přišel v roce 1948 o továrnu, ale sbírku ukrýval i před komunisty. V roce 1962 měl být odsouzen jako spekulant se starožitnostmi, ale před uvězněním ho zachránili východoněmečtí historici a vedení míšeňské porcelánky. Po Justově smrti sbírku zdědila jeho manželka a po její smrti v roce 1992 pak Justův syn Jurij. Další líčení Pavla Novotného se trochu liší od verze v tiskové zprávě Arthouse Hejtmánek, a tak se budu držet jí: Sbírka zůstala až do začátku 90. let na stejném místě. Pak ale došlo k tragédii. Do pražského bytu se vloupali zloději a Justův vnuk, který tam v tu chvíli přišel, střet s lupiči nepřežil. Rodina se pak rozhodla přestěhovat ji do Bratislavy. Tam ji v roce 2000 objevili Sebastian Kuhn a Filip Marco, zástupci londýnského aukčního domu Sotheby’s, kteří po ní už dlouho pátrali. Když dorazili do bytu v paneláku v bratislavské Dúbravke, nestačili se divit. Věci byly ukryté pod sedačkou, v různých krabicích i koši na prádlo. „V bytě bylo poschováváno víc než 300 děl, trvalo nám dva dny, než jsme je sepsali,“ vzpomínal Sebastian Kuhn. Ten nalezení Justovy sbírky později označil za „nejvíc vzrušující příběh, který ve své kariéře zažil“. Vývoz děl do Velké Británie povolil tehdejší slovenský ministr kultury Milan Kňažko. Aukce v Sotheby’s Olympia v Londýn se uskutečnila 11. prosince 2001. Porcelán, sklo a dalších umělecké předměty byly na mimořádně úspěšné dražbě prodány za již výše uvedenou sumu. V Arthouse Hejtmánek se nyní část slavné kolekce znovu objevuje na trhu.
