Jinak zajímavý výlet mi totiž zkalil velmi nepříjemný návrat do vlasti. V NY jsme ale viděli hodně. Zatímco celebrity jezdí na 5. avenue nakupovat oblečení, já tam zhlédla celodenní manifestaci amerických odborářů - alegorické vozy, průvody, něco nevídaného. Prošli jsme si industriální částí města, projížděli se komplikovaným a ne vždy vlídným metrem /bezdomovci, šílené vedro v některých stanicích a naopak ledová klimatizace v některých vozech/, procházeli se židovskou, čínskou, italskou i korejskou čtvrtí, prolezli tamní parky i veřejná WC /ta naopak překvapila čistotou a byla zdarma/, navštívili některé galerie a domy....
Ovšem to, co mě zklamalo, byly služby letecké společnosti DELTA. potažmo KLM, potažmo Air France /ono to nějak všechno patří k sobě/. Na letišti JF Kennedyho nám oznámili, že je náš přestupní let do Amsterodamu zrušen, neb se tam stávkuje a žádný jiný let nám nenabízeli. Na přepážce seděli naprosto laxní pracovníci sp. DELTA, kterým bylo úplně ukradené, jestli někdy odletíme. Naše průvodkyně nakonec vydyndala přednostní odlet pro pět z nás /šlo o lékaře plus moji maličkost/, kteří se potřebují dostat do Prahy včas. První lékařku odbavili na let přes Paříž úspěšně, mně s manželem odbavili pouze kufry. Ty před našima očima zmizely na pohyblivém pásu neznámo kam a hned vteřinu poté nám ospalý muž za přepážkou řekl, že my už se do letadla nedostaneme. A co naše kufry? Vykřikla jsem marně. Ty už jsou v systému a já s tím nic neudělám, odvětil apaticky. Na letišti jsme všichni čekali pět hodin, aby nás v hluboké noci odvezli na jeden z letištních hotelů /mimochodem, ten byl docela hezký, ale vzhledem k tomu, že jsme neměli nic než kabelku a batoh, moc jsme si ho neužili/. Ráno nám ovšem odmítli dát snídani /unylí pracovníci na letišti nám měli dát voucher na občerstvení, ale jaksi zapomněli/, takže jsme si koupili cosi z automatu a mezitím v Čechách pracovnice CK zajistila náhradní letenky - na různé lety - a já s mužem cestovala přes Paříž. Samozřejmě jsem se tam na letišti pídila po tom, zda kufry letí s námi. Pracovnice Air France se nad dvěma lístečky podivila a řekla, že vidí kufr jen jeden, ale že se to jistě v cílové destinaci nějak vyřeší. V Praze Ruzyni ovšem na pásech nebyl kufr žádný. Teprve na reklamacích jsem objevila jedno naše zavazadlo, které přiletělo oním letem, jehož jsme se nezúčastnili, ale naštěstí na nás čekalo. Druhý kufr jsme reklamovali a dorazil o pár hodin později rovněž jiným letadlem a z Ruzyně nám ho dovezli až domů, což bylo pěkné. Při pokusech reklamovat jednání pracovníků DELTA a žádat nějakou satisfakci, jsem musela požádat zkušenou dceru o pomoc. Nejen, že vládne kvalitní angličtinou a komunikací s roboty /nikde už na živého člověka nenarazíte/ a vyplnila spousty šílených formulářů, ale sama už se dostávala do slepých uliček, kdy přicházely odpovědi typu, že na občany EU se žádné náhrady nevztahují nebo, že v případě stávky není na nic nárok. No a nakonec dorazily různé omluvné maily typu, že je všem líto, jaké jsme měli problémy, ale všecko přece dobře dopadlo, tak co bychom vlastně chtěli.
