V létě 2019 jsme ho navštívili v jeho ateliéru v Čakovičkách a vznikla tam série snímků, z níž vám přináším ochutnávku jako vzpomínku na mimořádného uměleckého řemeslníka. Tehdy jsem se o něm dozvěděla v souvislosti s knihou Pavla Karouse o zmizelém hotelu Praha. Cituji z ní: "Interiér proteplovaly dřevěné reliéfy od Antonína Hepnara, který dubovým masívem obložil i všechny nosné sloupy v hotelu. Při jeho likvidaci byly tyto obklady rozštípány na třísky. Hepnar vzpomíná, jak byl dodatečně požádán o zhotovení dřevěné stěny, která by oddělila kulečníkové stoly od kuželkové dráhy. Předtím tam byla skleněná stěna a jeden vitální host ze spřátelené země ji koulí rozbil. Zaměstnanci se lekli, že by se něco podobného mohlo opakovat a že by šli pak sedět za atentát."
Naposledy Antonín Hepnar zčeřil stojaté vody, když si navrhl pro sebe netradiční "veselou" rakev s tím, že do ní bude chtít být uložen v pyžamu. Navrhl si také svérázné parte, v němž se označil za "Mistra dřeva, básníka hoblíku a věčného dlátového filozofa." Zemřel 22. května "v tichosti, tak jak řeže dobře naostřená pila", cituji dále ze smutečního oznámení.
Foto Zdeněk Kovařík
