Nikdy bych nevěřila, že se jedním z mých blízkých témat stane zrovna Pepík Hlinomaz, ale je to tak. Díky Jarmile Richtové, která ho odmalička znala a kterou jsem potkala vloni na výstavě Hlinomazových obrazů, jsem si na něj udělala trochu jiný náhled a hlavně se dozvěděla mnoho nových informací. O jeho milenkách se stále opakuje jedna verze, ale pravdivější bude patrně ta, kterou mi prozradila paní Jarmilka. Ten "námořník" s bříškem, který byl ve všech filmech nepřehlédnutelný, byť hrál třeba malou roli, byl výborný malíř a solitér. Jsem ráda, že v Retru pronikl dokonce na titul a má v něm tak hlavní roli. I když kdysi už jednu získal od režiséra Evalda Schorma v povídkovém filmu Psi a lidé.
Ještě bych chtěla upozornit na příběh dvojčat z Kampy. Libuše a Ludmila Štědré před časem vydaly stejnojmennou knížku - tedy Dvojčata z Kampy, kterou jsem přečetla jedním dechem. Pak jsme si daly společný sraz den před Silvestrem loňského roku a já je tři hodiny zpovídala, protože ten jejich příběh je opravdu velmi spletitý a zamotaný. No a teď, když spolu máme téměř roční výročí, o nich v Retru vychází čtyř strana. Myslím, že není v Čechách moc dvojčat, která by vystudovala DAMU a věnovala se herectví. A ke všemu se dobraly svou obrovskou houževnatostí. Jsou příkladem toho, co už si říkám dlouho - že z čím složitějších a drsnějších podmínek vzejdete, tím líp se umíte s životem poprat.
Do třetice zmíním článek o bydlení Jiřího Voskovce v New Yorku. Jelikož jsem tohle nezapomenutelné město navštívila na počátku září a Voskovcovy domy s mým mužem fotila během šílené průtrže mračen a zběsilé jízdy na rikše přes Central Park (ani se neptejte, kolik nás to stálo), ten výsledek prostě musíte ocenit.
