Večer ve Vršovicích

Myslím si, že tahle čtvrť je ještě pořád hodně autentická a pro lidi, což se o mnoha jiných částech metropole tak úplně říct nedá. Na zahrádkách seděli Vršovičtí, fandili hokeji, děti a psi mezi nimi pobíhali a pak jsem se blížila k Vršovickému knihkupectví, pozvedla hlavu k nebi a tam takový hezký billboard, který zval na besedu Otomara Dvořáka se mnou. To mě moc potěšilo. Ale ještě víc, že se na mě přišel podívat můj nejstarší facebookový přítel pan Vratislav Mlejnek  (*1933) a ještě mi donesl kytičku. Povídali jsme si hlavně o Oldřichu Novém, ale také o tom, jaký je rozdíl mezi poctivou tvorbou a recyklovanými texty, které dnes často tvoří umělá inteligence a bude čím dál těžší rozlišit, co psal živý člověk, nebude-li do toho vkládat svůj osobitý styl, a co robot.