Počastovali mě pěknými žertíky a já jim samozřejmě naletěla. To samé jsem očekávala od dávného kolegy novináře Aleše Pohořala, když mi volal, že se právě dnes koná setkání redaktorů Večerní Prahy /po roce 1989 Večerníku Praha/ k 70. výročí jeho vzniku. A ještě k tomu ve Vikárce. Nechtěla jsem věřit, ale k setkání skutečně došlo. Aleš Pohořal s kolegy přpravil i zvláštní vydání listu, které přikládám. Díky jeho letité lásce k vlakům nám generální ředitel Jídelních a lůžkových vozů pan Bohumír Bárta skutečně poskytl prostory Vikárky a dost se nás tam sešlo. Kdyby ovšem měli přijít všichni žijící redaktoři, kteří touto redakcí aspoň chvíli prošli, Vikárka by zřejmě nestačila,
Večerní Praha byla fenomén. Představte si rok 1955 a mezi unylými novinami, plnými ideologických článků a nezáživných statí, se objevil večerní List všech Pražanů, který sice musel mít také nějaký ten politicky zabarvený úvodník, ale jinak přinášel zprávy o běžném životě v naší matičce Praze. Co pokládám za největší atraktivitu listu, že tu vždy pracovali špičkoví fotografové. V prvních letech Erich Einhorn, později Stanislav Tereba, Václav Jirsa, ještě později Štěpán Luťanský, Josef Žáček, Věroslav Sixt, Vladimír Brada, z nejmladších pak např. Míša Říhová... Z mnoha redaktorů se stali i spisovatelé, scenáristé, rozhlasoví a televizní tvůrci, anebo prostě zůstali dobrými novináři až do pozdního věku.
V 90. letech se stal vydavatelem již mírně přejmenovaného Večerníku Praha JUDr. Fidelis Schlée a za jeho éry došlo i k několika raritním vydáním. Opakovaně se podařilo připravit mikulášské číslo se 128 stránkami, které evidovala i Agentura Dobrý den z Pelhřimova do českých dodatků Guinessovy knihy rekordů. Čtenost Večerníku byla skutečně vysoká - v ruce jej drželo přes 450 000 čtenářů. Jsem ráda, že jsem mohla být součástí jeho týmu v letech 1993-2000, kdy už se jmenoval Večerka a jeho dny byly pomalu sečteny....
P.S.: Na menším snímku zleva Petr Kotek, Michaela Matuštíková, Aleš Pohořal, moje maličkost, Bohumol Hatina a Petr Sedláček. S fotografem Štěpánem Luťanským. Přišel i Miloš Skalka, který byl svého času zástupcem šéfredaktora Večerníku Praha.
Cesta z Vikárky přes setmělý a zcela prázdný Hrad měla také něco do sebe....
