Všechno musím pochválit - péči lázeňského personálu (hláška "Děvčata, užívejte!" pro dámy 60 plus, ponořené do rašelinné koupele, nemá chybu), stravu, čistotu....a samozřejmě okolní přírodu, plnou rybníků. Stihli jsme i výlety - nejen Hrubínův Chlum u Třeboně, ale také vodáckou obec Majdalenu, která má mj. vzácný kostel, na jehož obnovu se po povodních dělala celonárodní sbírka, ale také krásné a velmi slušně zachovalé mozaiky na budově školy a školky od Josefa Pecy a navíc se v Majdaleně dá skvěle najíst v bistru Kotva (penzion a restaurace, který provozuje Karel Heisler). Lepší kulajdu jsem snad ještě neměla a bezkonkurenční domácí borůvkový knedlík to ještě korunoval. Pokračovali jsme do obce Hůrky, kde můj muž měl prapradědu a pradědu statkáře a poprvé jsme se sem spolu vydali alespoň na krátkou obhlídku. Zjistili jsme přitom, že tady mají Spolek pro Hůrky a venkov a Pavla Marešová se spolu se sousedem, třeboňským archivářem, Alešem Františkem Plávkem a několika dalšími nadšenci snaží o záchranu zdejší secesní budovy školy z roku 1905. Archivář Plávek o ní dokonce před 10 lety vydal publikaci Pane řídící, čím to je?, v níž nashromáždil vzpomínky jejích bývalých žáků. Ve škole se už dávno neučí, ale mohla by sloužit různým kulturním účelům. Zatím zeje prázdnotou a to by jejího stavitele, známého architekta Josefa Pfeffermanna určitě netěšilo. Mohli jsme se podívat i dovnitř budovy, kde se zachovalo autentické schodiště, dveře a také záchodky.
