Objevil se na české obloze jako velký zářící meteor a po něm už nebylo nic, jen normalizace.
Přibližně tak se o něm kdysi v dokumentu V žáru moci vyjádřil jeho kolega a přítel Pavel Kohout. Mluvil tak o něm i v souvislosti s pohřbem na košířském hřbitově, kterým jakoby symbolicky skončil obrodný proces a zhasla poslední naděje. Spisovateli, scenáristovi a také politikovi bylo pouých 42 let. Na fotkách z poslední doby vypadal mnohem starší, byl unavený a nemocný. Jinak to byl člověk neobyčejně plodný, akční, optimistický, který si v sobě nesl rolnický původ, vztah k půdě a k vlasti, kterou by za žádnou cenu nechtěl opustit. Je neuvěřitelné, kolik filmů vzniklo podle jeho předloh, některé už v době, kdy nemohl pod svým jménem publikovat....Nyní se jeho osobností zabývá v 600 stránkové knize historik Jan Bárta (*1982). Knihu nazvanou stručně Jan Procházka vydala Academia.
https://www.academia.cz/knihy?id=3658
Jan Bárta ji sice nazývá monografií, ale spíš než životní příběh Procházky přináší jeho profesní životopis. Ten je velmi důkladný a podrobný, do detailu jsou rozebírány i různé jeho projevy a vyjádření. Bárta k tomu sám podotýká: "Nemyslím si, že je vhodné zveřejňovat některé z nejprivátnějších částí autorova deníku, anebo vše z prostřednictvím rozhovorů získaných informací jen proto, aby si čtenář takříkajíc početl. Jan Procházka byl v mnoha aspektech pozoruhodný, ale byl také živý člověk. Jeho osobnostní portrét jsem tvořil rovněž s tím, že nikdy nemohu vědět vše a zároveň ne vše je nezbytné přenést na papír....Na jedné straně šlo o úspěšného umělce (hlavně filmaře ale také literáta), avšak jako kandidát ÚV KSČ, člen ideologické komise a svého druhu důvěrník šéfa strany a prezidenta Antonína Novotného náležel zčásti také k politickým elitám země. Sociologickému čtení jeho působení je uzpůsobena i výstavba knihy – jednotlivé kapitoly vždy kopírují jeho sociální pozici, např.: Začínající scenárista a autor „dneška“, Politik a „prezidentův spisovatel“, Demytizátor minulosti, Tribun lidu...Jana Procházku chápu jako svého druhu takřka krystalického zástupce domácího intelektuála 50. a 60. let. Dlouhodobě tzv. věřící komunista, jenž byl jako řada jeho generačních souputníků konfrontován s „dějinným podvodem“, vydal se na nápravnou cestu a zanechal za sebou za svůj krátký život nebývale silnou stopu – a to ve všem, co dělal. Jeho příběh byl ale v mnohém také příběhem země, se všemi negativními i pozitivními aspekty. Usiloval jsem o to, aby se také tato rovina do textu promítla."
Pro odbornou veřejnost bude kniha jistě přínosem, pro čtenáře a diváky, kteří Procházku dodnes obdivují, je však absence většího průniku do spisovatelova soukromí na škodu. Ti se tedy mohou vracet k již zmíněnému televiznmu dokumentu, kde se otevřeně mluví o jeho rodině i zhoubné nemoci apod. Všechno to přece tvoří nedílnou součást osobnosti a není důvod cokoli zatajovat, zvlášť, když už je to vlastně známé (zároveň ale věřím, že zdaleka ne všechno). Kromě toho mi v knize chybí citace Procházkovy "kontroverzní" dcery Lenky, která o otci velmi poutavě píše i na sociálních sítích. Zdá se, že s Janem Bártou spolupracovala jen dcera Iva, která je také spisovatelka. Rovněž bych si v knize představovala větší počet fotografií, je jich tam opravdu poskrovnu. Žeby se zrovna na tomhle muselo šetřit v rozpočtu AV ČR, která knihu podpořila?
