Ve skutečnosti je ještě daleko, ale do Nuslí je odevšad blízko. Fotografka Alena Vykulilová v ní připomíná tvorbu svého přítele Františka Dostála. Poprvé jsem se s tímhle fotografem amatérem, který však focení miloval možná víc než lecjaký profesionál, potkala na chodbě redakce Večerní Prahy počátkem 80. let. Já tam chodila jako elévka během studií novinářské fakulty, dokud jsem právě tam nezažila svůj první zákaz publikování. František Dostál přinášel své snímky a nabízel je tak i v mnoha dalších redakcích (třeba v Ahoji na sobotu nebo v Mladém světě) a všude za ně byli rádi. Dýchalo z nich člověčenství, žádná politika, žádní soudruzi, ale obyčejní Češi, jak je potkával a hlavně viděl a zvěčňoval na ulicích, na plovárně v Senohrabech, na nádraží v Braníku atd. Jeho nejslavnějším cyklem jsou Letní lidé. Nechávali se fotit dobrovolně, mnozí Františka znali a dodnes na něj vzpomínají. Takže vzhůru do Nuslí! Jo a Alena Vykulilová vydala i krásný kalendář.
