Poznala jsem ji v redakci Vlasty, a i když z ní po čase odešla, naše přátelství zůstalo až do dnešních dní. Fotografování se věnoval i její otec Oldřich Straka a přikládám z jeho tvorby dva zcela protikladné náměty - sociální snímek z první republiky a fotku manekýnky z 50. let. Zuzanku představuji jako baletku (když byla malá, balet milovala podobně jako já) a jako mladou fotografku z dob, kdy působila v redakci Svobodného slova. Nafotila spousty osobností, některé jsme "lovily" i spolu (tak jako např. Honzu Třísku, kterého fotila od dob, kdy se ženil a křtil své dcery). Z jejích archívních fotek často čerpám a stále mě překvapuje něčím neznámým.
Přeji ti, milá Zuzanko, pevné zdraví a hodně dalších pěkných let s tvým mužem a rodinou.
