Dnes jsem měla možnost účastnit se svátečního setkání u příležitosti 125. výročí narození básníka Jaroslava Seiferta v rezidenci pražského primátora.
Seifert byl mým nejmilejším básníkem v dobách studií, tedy v letech 1980-84. Hltala jsem jeho básnické knížky Morový sloup, Halleyova kometa, Deštník z Piccadily, jakož i jeho knížku vzpomínek Všecky krásy světa. Jeho básně se sice v té době již zase vydávaly, ale byly podpultové a nedělala se jim žádná reklama. Dovolila jsem si tehdy jako elévka ve Večerní Praze napsat recenzi jedné z nich, dokonce i vyšla, ale vzápětí jsem si kvůli tomu vysloužila zákaz publikování. Bylo to směšné, ale "pražská drbna" tehdy patřila pod Městský výbor strany a tam byli soudruzi ze všeho ustrašení, takže to dali šéfredaktorovi "sežrat" a ten pak samozřejmě mně. Zanedlouho poté dostal Seifert Nobelovu cenu!
Nyní o národem milovaném básníkovi režisér Pavel Štingl dokončil celovečerní dokumentární film nazvaný Jaroslav Seifert v rytmu bezčasí. Premiéru bude mít 7. ledna 2027. Ve filmu vystupuje i básníkova vnučka Klára Seifertová, která měla to privilegium, že mohla kdykoli za dědečkem do jeho pracovny. Průvodci snímku jsou David Vávra, Jan Slovák a Vít Malota. Objeví se v něm i studenti Gymnázia Přírodní škola, kteří rozehráli Seifertovy vzpomínky na 20. léta, kdy vznikal poetismus.
Zachytila jsem pro vás prostory rezidence primátora, Kláru Seifertovou, Jaroslava Someše, který báječně recitoval, Táňu Medveckou, která večerem provázela, a Eve Quartet, jenž hrál skladby, které by se Seifertovi opravdu líbily.
