O víkendu jsem byla ve Zlíně.
Po čtyřech letech. V hotelu Zlín (ještě v roce 2022 nesl název Moskva) jsem však spala téměř po 50 letech. Jako šestnáctiletá holka jsem ho vnímala jako super luxusní podnik, teď bohužel připomíná spíš ubytovnu. Ale nestěžuji si. Bylo krásné počasí a zažila jsem moc příjemné setkání s herečkou Tamarou Kotrbovou a její psí kamarádkou. Povídaly jsme si přímo ve zlínském divadle, které je pod lešením, neboť se rekonstruuje jeho fasáda. To nic nemění na tom, že v něm hraje výborný soubor zajímavý repertoár. Za divadelní budovou je kašna v bruselském stylu, která by moc potřebovala také opravit, ale třeba na to časem také dojde. Nejsmutnější byl pohled na vyhořelou budovu skladu v baťovském areálu. Jen pár kroků od požářiště je ale příjemná kavárna, kam jsme si zašli sednout a vnímat poslední teplé sluneční paprsky....Na rekonstrukci stále čeká staticky narušené Velké kino (měla by však již konečně začít a skončit v roce 2029), před nímž je chodník slávy. Své hvězdy tu má spousta známých umělců....Také jsem se byla podívat v muzeu na sbírku bot. Expozice je založená na průhledných tubusech, v nichž jsou boty sice bezpečně schované před působením vnějších vlivů, ale také se na ně dost mizerně kouká. Jinak je Zlín inspirativní město a určitě stojí za návštěvu.
