Zastavení v Botičské

Když jsem v pátek psala o Honzovi Potměšilovi, zmiňovala jsem naši společnou Základní školu v Botičské ulici, a dnes mě právě její studenti z 9.A zpovídali pro projekt Post bellum Příběhy našich sousedů. Kluk na snímku vpravo je Tomáš Hrnčíř, který se věnuje moderování od raného dětství a nyní složil zkoušky na konzervatoř, kam by se rád dostal. Na snímku je i moc milý ředitel školy Mgr. Ondřej Machů, s nímž jsem se viděla před pár měsíci, když škola slavila 140 let od svého vzniku. I v dnešním rozhovoru jsem vzpomněla na Jana Jan Potměšil, tak snad mě tam nahoře slyšel. Už do žádné jiné školy v životě jsem se tak netěšila jako do Botičské, měli jsme se tam (skoro) všichni rádi.

P.S.: Právě jsme končili natáčení, když se ozval zvonek, oznamující konec hodiny. Jenže místo klasického zvonění to byla písnička "Můj čas je pouhopouhé prozatím" ze seriálu Sanitka. Prý si ji vybrali žáci sami. Musím říct, že mě to dojalo. Někomu čas končí, jim vlastně teprve začíná....